Aneb jak se z vašeho snu začne stávat malá noční můra
Nejsme první ani poslední, kteří mají takový sen. Ruchu a kouzla města jsme si užili až až a s přibývajícím věkem jsme začali zvažovat, že se města vzdáme a nahradíme ho tichem, klidem a zahradou i za cenu každodenního dojíždění.
Sen jsme samozřejmě neplánovaně odložili a to několikrát. Když se narodila dcera a my se pár let pořádně nevyspali, když jsem se vrátila do práce na zkrácený úvazek a dcera začala navštěvovat mateřskou školu…a také když jsme se právem obávali, zda to finančně utáhneme a zda se nám do toho opravdu chce.
Uběhlo několik let a my je šťastně i se všemi trápeními, co život přinese trávili částečně v městském bytě a s radostí také na chatě, která byla součástí zakoupeného pozemku (samozřejmě výhledově pro stavbu domu).
Při oslavě padesátin mého muže nám to ale celé tak nějak došlo, buď teď, nebo nikdy. Stavební materiál už levnější nebude a také tu půjčku už za pár let nejspíš nedostaneme. Padlo tedy rozhodnutí, prošli jsme strastiplnou cestou byrokracie a získali stavební povolení, někdy mám pocit, že zasáhla spíše paní štěstěna než cokoliv jiného a najednou se bourala naše milovaná chata, kde jsem dcerku vychovala a kam jsme tak rádi utíkali z ruchu velkoměsta. Zahrada zanedlouho vypadala jako díra po granátu a tráva jako by tam snad nikdy ani nebyla.
Začal náš plán, jak si splnit sen a postavit vytoužený dům. Ten dům, který jsem po částech plánovala, projektovala a předělala snad desetkrát, a nakonec po zhruba 4 letech dokončila s tím, že jsem do něj rovnou umístila všechen náš po letech nashromážděný nábytek, mnohdy staré kousky, které jsem pracně zrenovovala a dala sama do kupy. Každý kout měl svůj rozměr přesně vymyšlený tak, aby se tam vešlo vše, co rodina potřebuje. Větší než náš byt, ale nic ohromného, prostě menší venkovský dům se stylovým zařízením.
Od začátku jsme věděli, že nemůžeme jen tak najmout firmu, která nám dům postaví na klíč, ale že to bude projekt dělaný svépomocí a dodavatelsky, v rámci ušetření finančních prostředků. Přišla spousta stresujících situací, např. přemístění el. přípojky z původní chaty, bourací práce a výkopové práce. Zatímco jiní lidé trávili volno, víkendy a státní svátky relaxem, cestováním a sportem, my tahali tvárnice, uklízeli okolo domu, dohadovali se s dodavateli, nakupovali materiál a sháněli další dodavatele.
A aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se na pozemek zakoupit starou maringotku v původním stavu, abychom po zbourání chaty, měli odpovídající zázemí a bylo si prostě kam odskočit nebo si udělat kafe. Jenže zrenovovat od základu takovou maringotku se ukázalo, jako vcelku tvrdý oříšek. Najednou bylo nutné rozdělit už tak málo času mezi stavbu a rekonstrukci a stal se z toho věčný boj s časem, který většinou prohráváme na plné čáře.
Přes to všechno jsme se nějakým zázrakem dostali do fáze, kdy stojí hrubá stavba a nás čekají další úkoly, nelehké výzvy a těžké bitvy. Snad všechno to úsilí, energie a vydané finance budou stát za to. Zatím musím přiznat, že procházet se jednotlivými místnostmi, i když jsou to zatím jen holé zdi je skvělý zážitek a už teď vidím v představách hotový a zařízený dům, i když vím, že než se mé představy stanou realitou, přibude mi nejedna vráska.
