Některým z Vás bude možná rok 1986 něčím povědomý… Ano, v tom roce došlo k tragické havárii Černobylské jaderné elektrárny, na severu Ukrajiny (někdejší republiky Sovětského svazu).
A protože se tehdy tato záležitost tajila a svět se o ní dozvěděl až mnohem později, vyrazila moje sestra i s dalšími dětmi do tábora cca 400 km od Černobylu, v okolí Minska. Byla to pro ně nepochybně dobrodružná výprava. Na místo cestovaly lůžkovým vlakem přes Polsko.
V celém areálu tábora měly děti dokonce ochranku a ruské děti se s českými nesměly příliš vybavovat.
K mé sestře a jejím kamarádům se hostitelé chovali jako k VIP návštěvě, vozili je na různé výlety po okolí a dokonce měli k dispozici vyhřívaný bazén, který mohli využít několikrát během svého pobytu.
Má sestra vzpomíná také na to, co vše si tam mohla nakoupit. Kdo tento rok pamatuje, ví, že u nás se toho moc sehnat nedalo…když děti navštívily obchod, jehož sortiment byly pouze a jen bonbóny a to navíc na váhu, každý z nich si vezl domů nemalý pytlík 🙂
Sortiment v Rusku byl pestrý a v tehdejším přepočtu na měnu, mohla moje sestra nakoupit spoustu zajímavostí za kapesné, které jí dali naši rodiče. Mezi suvenýry, které mě jako malou holku uchvátily, byla např. tato dóza, skleněné štamprle, různé stolní hry, bonbóny anebo rarita a tehdy velmi oblíbená hra „Jen počkej zajíci“ (kdy vlk chytal do ošatky vajíčka, celé se to postupně zrychlovalo a neodchytnutá vejce padala na zem a rozbíjela se), byl to tehdy velký hit! 😉
Dóza přežila a po 32 letech se dočkala své proměny, poškrábaný povrch jsem zbrousila, nejdříve 60 brusným papírem, pak 120 a nakonec 200.
Dřevo pod lakem a barvou je pěkné a dokonce má i zajímavou strukturu, odhaduji, že to může být lípa?
Spodní část jsem napustila, Osmo olejem, na vrchní víčko použila mořidlo a opět Osmo olej, jen úchytku jsem nastříkala zlatou barvou, aby vznikl zajímavý kontrast. Dóza nyní slouží na uschování mých drobných pokladů… Takto přírodní se mi líbí daleko více, než s květovaným vzorem, dřevo krásně vynikne.
Celý příběh nakonec dopadl dobře a to nejen s dózou ale i s mou sestrou a jejími kamarády, kteří s ní do Ruska jeli, všichni výlet do blízkosti Černobylu přežili, netrpí žádnými chorobami a na celý výlet jim zůstaly zajímavé vzpomínky!
A z proměny dózy jsem opravdu nadšená! 😉
