Díky Balakrylu jsem strávila zajímavé tři červnové dny na workshopu RECY věci.
Asi bych to prošvihla, stejně jako loni, kdyby mě má dobrá kamarádka neupozornila na to, že workshop probíhá. „Toho se musíš zúčastnit!“ A tak jsem se přihlásila s proměnou mojí skříně po dědovi a byla vybrána na workshop, který se konal v Praze.
V neděli ráno nás přivítaly sympatické holky z agentury Green Cat ve svépomocné dílně Z pokoje do pokoje – kde mají neuvěřitelnou snahu zachraňovat ostatními odepsaný nábytek a všichni jsme si mohli ulovit své poklady. Pak se účastníci workshopu přesunuli do skvěle vybavené dílny DIY Praha, kde jsme samotnou proměnu realizovali.
Moje retro skříňka mě zaujala na první pohled, i když to byl jeden z největších kousků na výběr. 
Kamarádka, které jsem posílala průběžně fotky aktuálního dění, mi na vybraný kousek zareagovala zprávou. „Čemu přesně jsi nerozuměla, když jsem ti říkala – hlavně vyber něco malého…?“ Celá já. Renovace nějakého nábytku v tomto stylu mě ale lákala již dlouhou chvíli a tak jsem si řekla, že do toho půjdu. Konstrukčně bylo vše v pořádku a nebylo třeba skříňku nijak upravovat. Stačilo zbrousit povrch a zbavit jej starého laku. Největší oříšek bylo odstranit poměrně silnou vrstvu laku z přední části tak, abych nezničila dýhu. Povedlo se.
Po očištění jsem začala s přípravou barev. Omezené množství barev a má jasná představa o odstínu, mě přinutili namíchat si vše sama. Pracovala jsem s matnými, vodou ředitelnými barvami Balakryl. Hned jsem věděla, že to bude kombinace modrých barev, a pro osvěžení jsem zvolila i výraznou tyrkysovou a pastelově zelenou. Retro totiž hýřilo barvami a já chtěla tomuto kousku dát svěží, neotřelý vzhled.
Práce to nebyla snadná, nejdříve bylo potřeba si promyslet vzor, a ten pak postupně pomocí krycích pásek natírat válečkem tak, aby se barva nerozpila a obrysy byly ostré a přesné. Pak jsem čekala, až vzor proschne a mohla pokračovat dál. 
Nový nátěr získal i korpus a zadní strana. Nohy skříňky jsem také natřela namíchanými barvami, aby vše dokonale ladilo.
Na otevřené víko jsem namísto nepravidelných geometrických tvarů zvolila pruhy podle dýhy, která na víku také tvořila pruhy.
Závěrem bylo potřeba vzory zalakovat, aby se vše uzavřelo a vzniknul pěkný povrch.
Jsem spokojená! Vznikla ARMARIUM GEOMETRICA! 🙂
Celý workshop hodnotím velmi pozitivně, mladí designeři Antonín a Marian, kteří nám byli po celou dobu k ruce, měli prima nápady a dobrými radami přispěli ke zdárnému dokončení našich děl 🙂 I lidé z DIY Praha dílny byli vždy nápomocní a někteří z nich nám upřímně fandili. V neposlední řadě musím přiznat, že mě děsně bavilo pozorovat, jak okolo mě vzniká spousta nápaditých věcí od ostatních soutěžících!
V září bude spuštěno hlasování – už teď jsem zvědavá, jak to celé dopadne.
